Síla a důstojnost jsou jejím šatem

   Mám statečnou ženu. Není velká, ani silná, ale je úžasně statečná. Ne že by se nikdy nebála, ne že by nikdy nebyla unavená, ale je statečná. Já si myslel, že žena má být něžná a jemná, ale ne statečná. Statečná a silná žena ve mně vyvolávala představu mužatky, která silou vládne svému choti. Postupně mi dochází, že žena musí být silná. Jinak by nemohla zvládnout to, co pro ni Pán Bůh připravil. V Bibli se píše o statečné ženě, která je cennější nad perly. Čteme tu: Síla a důstojnost jsou jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům (Př 31,25). Tak jsem si přiznal, že žena může být silná a přitom vznešená zároveň. A dokonce tomu tak má být. Síla a důstojnost (vznešenost) jdou ruku v ruce. Taková žena pak může hledět do budoucnosti s úsměvem. A to i v případě, že se jí nedaří, lidé si jí neváží, nebo když už jí tvář pokrývají vrásky a zdraví neslouží. 

   Jak však dosáhnout toho blaženého stavu síly a důstojnosti? V textu se píše o tom, že tyto dvě věci jsou šatem. Šaty se oblékají na tělo a tyto šaty se mají oblékat na duši. Je to vědomí moci a vědomí vlastní hodnoty, které nejsou závislé na okolnostech a na řečech a postojích okolních lidí. Nebojte se, nenabádám k životu v přetvářce, kdy úspěšná žena musí vždy a všude vypadat vznešeně, krásně, stabilně a přitažlivě. Nejde o nějakou masku, která by neodpovídala skutečnosti v srdci. To raději ponechám propagátorům wellness stylu a makeupovým agenturám. V hloubi duše jsem přesvědčen, že existuje vnitřní krása ženy, která i ze stařenky udělá vznešenou paní. Věřím v sílu, která se v ženě projeví ve chvíli, kdy si připadá absolutně slabá a na dně. Je to Boží moc, ze které Boží člověk může žít.

   Jak se do toho obléknout? Každé ráno vstáváme a první myšlenka ovlivní celý den. Když pomyslíme na hromadu práce, kterou musíme zvládnout, pak jsme hned slabí. Když pomyslíme na dospívající děti, umírající rodiče nebo na protivného nadřízeného, hned starosti dusí náš dech. Záleží na tom, jaký žena zaujme postoj: Jak bych se mohla usmívat, když se to na mne tak valí? Nebo naopak. Co když hned zrána pomyslím na Boha, který mne miluje jen tak, bez podmínek? Nic nechce, nic neočekává a jeho největší radostí je být se mnou a povídat si. V tom je naděje a síla mi vtéká do žil. Má mne rád. Miluje mne. Nic nemusím dělat, abych se mu zalíbila, abych si koupila jeho lásku, jeho přízeň. Je to vůbec možné? Kde mám důkaz, že mne miluje? Jak je to jednoduché. Ani se tomu nedá uvěřit. Ježíš je důkazem Boží lásky. Bůh dal svého syna, jediného syna, kterého nejvíc miloval, a poslal ho na kříž, abych já mohla žít v jeho lásce. Ano, tak to je. I kdyby mne všichni odmítli, opustili a pomluvili, když mám Boží přízeň, mohu se radovat, mám sílu a naději. Toto vědomí smím každé ráno obléknout a budu mít sílu zvládat všechny úkoly, které na mne ten den naložil. Jsou to šaty lásky, ze kterých plyne síla.

   Druhá část našeho oděvu je důstojnost. I tu je možné obléknout. Nejen zdání důstojnosti, nebo dokonce pýcha na svoji přirozenou krásu či půvab, ale je to oděv vznešenosti, vědomí vlastní hodnoty. Jenže jak si mohu sama sebe vážit, když se mi nic nedaří a nevypadám jako modelka? Nu, pokud svoji hodnotu odvozuješ od své úspěšnosti, výkonnosti nebo od své krásy či bohatství, pak jistě budeš někdy nahá. Oděv důstojnosti, který ti Pán dává, je věčný. Tato látka nikdy nezvetší, ani ji moli neprokoušou; nemizí s tvým úspěchem a kariérou, ale obstojí i ve chvílích hanby. Jen si představ, že máš hodnotu Božího syna, Pána Ježíše Krista, kterého za tebe Bůh poslal na smrt. Jen kvůli tobě, tobě samé. A už od věků tě chtěl mít na zemi. Nejsi tady náhodou, jen proto, že nějaký muž pomiloval ně-jakou ženu a tak ses tu najednou vzala. Bůh o tobě věděl od věků a plánoval, že budeš žít s ním.

   Podle čeho ti dal podobu? Představ si, že se všemohoucí Bůh podíval na sebe a podle sebe stvořil tebe. Možná tam byl ještě ten muž a ty jsi z jeho žebra. Ale člověka Pán stvořil ke svému obrazu. Tak-že se na sebe podívej a uvidíš něco z Boha a jeho vznešenosti. Když si toto připustíš a uvěříš tomu, pak můžeš obléknout důstojnost. Kdybys byla z opice, nikdy oděv důstojnosti nenajdeš. Když však v sobě spatříš Boží obraz, třebas pošpiněný, poznáš, jak velikou hodnotu ti Bůh dal.

   Jak se dá odpovědět na takovou lásku jinak než láskou? Přijít k nohám Ježíše jako ta hříšnice v evangelijním příběhu, která se nestyděla, ale plačíc, svými vlasy otírala jeho nohy a nakonec je mazala vzácným olejem. Byl to projev prosté oddané lásky. Čisté lásky, která je protkána vděčností za přijetí. A Ježíš byl v klidu. Zákoníci se pohoršovali, že se ho dotýká zjevná hříšnice, ale Pán Ježíš byl nadšený. Věděl, že komu bylo mnoho odpuštěno, prokáže větší lásku a oddanost. A on se milovat nechal, protože sám miloval.

David Loula, kazatel KS Žďár nad Sázavou
redakčne krátené, zdroj: www.etabita.cz