Domáca tvorivá škola s učiteľkou mamou

V školskom roku 2008/2009 vstúpil do platnosti Ministerstvom školstva SR schválený zákon o možnosti vyučovať svoje deti doma. Ide o alternatívu školského vyučovania, keď deti musia absolvovať to isté učivo v tom istom rozsahu, ale s domácim učiteľom, a nie vo veľkom kolektíve. U nás pomerne nová, neznáma záležitosť, no v Českej republike si už tento systém odskúšalo zopár desiatok rodičov. Oslovili sme preto našu spolupracovníčku – učiteľku a rozhlasovú redaktorku pani Hanu Pinknerovú.

 

Hanka, s manželom máte dve dcérky. Obe si učila ty sama doma. Ako dlho si to robila? A prečo ste sa ako rodina rozhodli pre túto formu vzdelávania svojich detí?

Obě jsem učila prvních pět let školní docházky, dohromady tedy osm let. Oba jsme s mužem učitelé a uvědomovali jsme si, jak důležitý je školní start dětí. Pokud se nevydaří, může ovlivnit vztah dětí ke vzdělávání na celý život. Cítili jsme zodpovědnost, a tak jsme vzali iniciativu do vlastních rukou.

 

Iste už môžeš aj čiastočne hodnotiť. V čom vidíš najväčší prínos pre teba, v čom pre deti?

Největší přínos pro děti spočívá v tom, že se podařilo vzbudit nadšení a chuť vzdělávat se bez ohledu na to, jak nudná nebo nezáživná je školní výuka. Z dcer vyrostly samostatné osobnosti, které uvažují samostatně, dokážou hledat originální řešení problémů a nepoužívají zajeté koleje „tak se to přece vždycky dělalo“. Jsou empatické, vášnivě hájí spravedlnost a brání nespravedlivě stíhané. Nebojí se postavit šikaně slabších spolužáků. Nejen že zvládly učivo ve větší šíři a hloubce, než je možné ve škole, ale nejsilněji byl vybudován jejich charakter.
Já sama jsem domácí výukou velmi bohatá. Máme s dcerami krásné vztahy a byla jsem svědkem mnoha jejich objevů, prvních kroků, prvních úspěchů i bojů. Známe se hlouběji, prožili jsme krásné i těžké chvíle. To mi nikdo nemůže vzít. Navíc jsem se naučila o vzdělávání a výuce daleko víc než v celém vysokoškolském studiu.

 

Má domáce vyučovanie aj svoje úskalia?

Všechno má svá úskalí. Problémem by mohla být izolace dítěte od vrstevníků. Také by mohlo způsobit problémy, kdyby rodiče příliš přizpůsobovali všechny podmínky dítěti a jeho náladám. Kdyby ho prostě rozmazlovali. Výuka je i o překonávání překážek. Pro naši rodinu bylo jedinou nevýhodou, že jsme žili pouze z jednoho příjmu. S domácí školou se už pracovat nedá. Je to poctivý pracovní úvazek.

 

Ako vyzeral váš všedný deň?

Ráno jsme začínaly mezi osmou a devátou. Dopoledne jsme věnovali výuce – doma i v terénu. V pátek jsme mívali tělocvik. Na celé dopoledne vzal tatínek holky ven. Běhali, hráli fotbal, jezdili na kole, šplhali po skalách, závodili na překážkové dráze, v zimě bruslili nebo sáňkovali. Nedrželi jsme se žádného rozvrhu, pracovali jsme spíše v projektech. Takže jsme třeba celý týden měli jen matematiku anebo všechny předměty zároveň. Bylo to náročnější na mou přípravu, ale daleko zábavnější pro nás všechny. Odpoledne jsme běhaly po kroužcích, hudebkách, baletech, skautských oddílech a tak. Domácí úkoly se v domácí škole nevedou, nejsou zapotřebí. Časem jsme totiž zjistili, že všechno v běžném životě se dá použít jako učivo nebo jako procvičování.

 

Koľko a ako si sa musela na jeden školský deň pripravovať? Ktoré predmety ti dali zabrať a ktoré si, naopak, zvládala hravo?

Příprava na vyučování mi strašila v hlavě 24 hodin denně. Všechno, co jsem viděla, slyšela nebo četla, mi bylo materiálem. Zlomovým dnem byl ten, kdy jsem se ráno vzbudila a uvědomila jsem si, jak mě nudí školní pracovní sešity. Bylo to pořád dokola totéž. Napadlo mě: Jak to musí nudit Aničku? A od té doby jsem připravovala pracovní listy sama. Schraňovala jsem všemožné výstřižky z časopisů nebo reklamních letáků a lepila je k početním úkolům. Mým záměrem bylo, aby se příklady co nejvíc blížily realitě. Počítaly jsme recepty z kuchařských knih, nákupy... prostě všechno, co se v běžném praktickém dni vyskytlo.

Nejvíc mě bavilo propojovat všechny předměty do projektů, ale nejvíc jsem studovala metodiku výtvarné výchovy.

 

Ministerstvo školstva predpisuje určité pravidlá. Pravidelné preskúšanie pred školskou komisiou, nároky na vzdelanie domáceho učiteľa... čo všetko vás to stálo?

Na pravidelná přezkoušení se holky už těšily. Strašně chtěly předvést, co se za půlrok naučily. Díky tomu se pak ve škole žádného zkoušení nelekaly. Nebyla to pro ně hrozba. Naopak, pyšně ukazovaly všechny své výkresy, ruční práce a sešity.
Nároky na mne, jako na domácí učitelku, nebyly nijak zvláštní. V ČR je požadováno pouze středoškolské vzdělání, a já jsem profesí učitelka. Myslím, že nejvíc záleží na škole, kde dítě přezkušují. A my jsme měli velmi vstřícnou školu a báječné paní učitelky, které se přezkušování věnovaly. Byly nesmírně povzbudivé a laskavé.

 

Zastavme sa na chvíľu pri pocitoch a vzťahoch. Najčastejšie otázky, blúdiace v hlavách nováčikov tejto metódy, by mohli byť: Máš pocit, že ste si s deťmi práve vďaka domácej škole bližší? Máš pocit, že sa vaše deti dokážu slobodne orientovať i medzi neznámymi ľuďmi, vo väčších skupinách, ktoré môžu mať dosť odlišné hodnoty? Máš pocit, že vedia dievčatá toľko ako deti zo školy alebo aj trochu viac? Nebol váš vzťah zaťažený samým učením – doobeda klasika a ešte večer nevyhnutné opakovanie? Proste mama = učiteľka?

Školní psycholog i učitelé dcer mi potvrdili, že obě holky jsou samostatnější a smělejší v kontaktu s dětmi i dospělými než ostatní školní děti. Dokážou uhájit svůj názor, i když je odlišný od názoru většiny, aniž by používaly ostré lokty.
Náš vztah školou doma neutrpěl. My jsme se u učení bavily. Rády na to vzpomínáme. Taky ovšem je to problém, protože běžná školní výuka jim ve srovnání s mou připadala nudná. To je ale těžké srovnávat, protože pro dvacet nebo více dětí se hůře připravuje vyučovací program než pro dvě nadšené holčičky.

 

Deti sa, samozrejme, nestretávajú len so spolužiakmi. Aké kontakty majú vaše dievčatá?

Obě holky našly své nejlepší kamarádky v zájmových kroužcích. V baletu, v literárně dramatickém oddělení ZUŠ, ve výtvarce... společný zájem je lepším základem pro přátelství než nutnost trávit spolu hodiny v jedné místnosti.

 

A prečo ich neučíš aj vo vyšších ročníkoch, keď je to u vás povolené?

Domnívali jsme se s mužem, že je už čas poslat je dál.

 

 

V jednom zo svojich fejtónov sa vyjadruješ o škole, kam tvoja dcéra teraz chodí, že jej trieda  pôsobí nudne, lebo nepovzbudzuje k tvorivému mysleniu a predstavivosti. Ako by podľa teba malo vyzerať kreatívne študijné prostredie? A ako to vyzeralo pri výučbe u vás doma?

Třída nemůže zůstávat stejnou ani v průběhu jednoho školního roku. Měl by to být prostor, který odráží aktuální zájmy žáků.

Naše „třída“ se neustále proměňovala podle toho, čím jsme zrovna žily, jaké bylo roční období, jaké výtvarné techniky jsme se učily a tak. Vlastně to tak máme dodnes. Naše pracovní prostředí odráží to, čím právě žijeme.

 

Tiež si spomenula, že si sa rozhodla tej triede vizuálne pomôcť. Čím si ju dozdobila?

Tehdy jsem pomohla třídu vyzdobit. Navrhla jsem třídní učitelce, že jim pomůžu, a ona souhlasila. Protože místnost měla hodně vysoké stropy, bylo potřeba udělat něco velkoplošného, co v tom obrovském prostoru nezanikne. Z třídního fondu jsme nakoupili balicí papír a tempery, třídní přinesla listy starých kalendářů s fotkama hradů a zámků a na speciální třídnické hodině jsme rozprostřeli papír na zem. Děti malovaly krajiny, do kterých  pak vlepovaly vystříhané hrady a zámky z barevných fotek z kalendáře. Vyšlo to na celou zadní stěnu třídy a vypadalo to dost přitažlivě. Obrovské panorama krásné země plné historických staveb. Dokonce s tím pak vyhráli soutěž o nejlépe vyzdobenou třídu a dostali jako cenu dort. Ale cílem bylo inspirovat děti k vlastním projektům.

 

Má potom klasická škola podľa teba budúcnosť? Alebo vidíš u českých rodičov narastajúcu tendenciu ku vzdelávaniu svojich detí doma?

Domácí vzdělávání bude vždycky menšinovou záležitostí. Ne každý na to má, ne každá rodina si to může dovolit, ne každé dítě by si přálo být vzděláváno doma. Zdá se mi, že dobrá škola bude mít vždycky budoucnost.

 

Aj keď tebe samej – ako matke i ako učiteľke – pripadajú niektoré postupy nezaujímavé, ba nudné?

Nejde o postupy, ty mohou být nudné i zábavné. Záleží na lidech, kteří je tvořivě používají, střídají, vhodně aplikují.

 

Ktoré alternatívne školy už fungujú v Českej republike? Tam si sa neskúšala dopracovať?
Alternativní vzdělávací metody jsou jistě fajn, ale vždycky záleží na učiteli, jak takové metody používá. My jsme vsadili na osobnost učitele – moji, a metody jsme využívali podle toho, jak se nám hodily. Je třeba si uvědomit, že s jedním, dvěma, třemi dětmi se pracuje nesrovnatelně lépe, než s třídním kolektivem. Je možný individuální přístup, citlivější vedení výuky, program lze ušít dítěti přímo na tělo. Také je možné okamžitě reagovat na případnou náladu či indispozici dítěte. Konkrétně u nás doma se někdy stalo, že jsme na nějaké učení fakt neměli náladu. Tak jsme šly dělat „praktické činnosti“, což je také vyučovací předmět. Něco jsme vyráběly, vařily (a v kuchyni je matematiky zapotřebí jako soli), pracovaly na zahradě nebo jsme šly ven něco zkoumat.

 

Každá novinka zaujme i vyvolá pochybovačné otázky. No ty už máš istú prax za sebou i viditeľné výsledky. Preto ti ďakujem za otvorené vyjadrenie svojho názoru a želám ti bohaté, trvalé ovocie tvojho investovaného úsilia!

 

Na otázky odpovedala pani Hanka spolu s dcérami, takže tvrdenia o prínose domácej školy sú aj autentickými výrokmi jej detí. Sama sa ponúkla, že môže odpovedať na ďalšie čitateľské otázky k téme. Adresujte ich na miriam@miriam.sk alebo priamo jej: h.pinknerova@volny.cz

Na porovnanie dodávame, že na Slovensku sú na domáceho učiteľa kladené prísnejšie nároky: musí mať ukončené VŠ vzdelanie v odbore učiteľstvo pre 1. stupeň ZŠ. Ak to nie je prípad rodiča, musí si zohnať pre dieťa súkromného učiteľa s potvrdením o tomto vzdelaní. Rodič si musí zistiť, ktorá škola má skúsenosť s problematikou domáceho vyučovania alebo je pre túto formu otvorená. Potom zapíše dieťa na vybranú školu v riadne stanovenom termíne a písomne požiada riaditeľa školy o možnosť domáceho vzdelávania. Uvedie dôvody, priloží doklady o vzdelaní učiteľa, individuálny program, zoznam učebníc, opis miesta „školy“. Riaditeľ môže, ale nemusí dať povolenie. Každý polrok žiak vykoná komisionálne skúšky z učiva každého povinného predmetu v škole, kde je zapísaný, pred štátnou školskou inšpekciou a zamestnancom povereným kmeňovou školou. Domáca škola je možná len pre 1. – 4. ročník. Druhý stupeň už musí žiak absolvovať v školskom zariadení.

Z Ministerstva školstva, mládeže a telovýchovy v ČR máme informáciu, že v šk. roku 2007/2008 absolvovalo výučbu doma 376 detí.

Alena Ješková